90 let - Červeného kříže na Rychnovsku

 

1878 v Rychnově nad Kněžnou založen Spolek svaté Ludmily na pomoc chudým

1868 5. září  schválilo c. k. místodržitelství  stanovy Vlasteneckého pomocného spolku pro Království české,  který byl součástí Rakouské společnosti Červeného kříže. Toto datum vzniku řadí náš Červený kříž v časovém žebříčku podle roku založení na čestné 13. místo na světě.

1906 založen spolek vzájemně dobročinný „Svépomoc“, členové platili 2 – 3 koruny ročně

1914 sestavuje se pomocný válečný úřad vedle odštěpného spolku Červeného kříže, aby podporoval pozůstalé, pečoval o raněné a nemocné. Ti dostávali tzv. chlebovné, na příděl byla i mouka, děti sušily byliny na čaj, žákyně šily teplé prádlo pro vojsko, chlapci snášeli  kov na sbírku

1916 v dubnu v Rychnově nad Kněžnou nařízen týden Červeného kříže a vybírá se na pomoc 776 korun

1919 1. února  se v Obecním domě v Praze sešla přípravná schůzka sociálních pracovníků, ta zvolila užší výbor a vyslala delegaci k prezidentu republiky T. G. Masarykovi s žádostí o vyslovení souhlasu se vznikem  Československého červeného kříže a se jmenováním jeho dcery PhDr. Alice Masarykové do funkce předsedkyně ČSČK.

1919 6. února  prezident republiky svým dopisem této žádosti vyhověl a toto  datum je považováno za oficiální datum založení Československého červeného kříže na území Republiky československé, která tehdy zahrnovala Čechy, Moravu, české Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus (jindy uváděnou jako Zakarpatská Ukrajina). Představa, že by se tento spolek automaticky stal národní společností Červeného kříže v Republice československé, která deklarovala zpřetrhání všech pout – reálných i domnělých – se vším rakouským, byla nemyslitelná. Proto dospěly snahy o ustavení Československého červeného kříže takto do finále. Do  jeho čela byla jmenována Alice Masaryková (1879 - 1966), dcera prezidenta republiky Tomáše Garrigua Masaryka, a 20 let byla jeho předsedkyní.

Je vhodné zdůraznit, že nešlo o pouhé formální obsazení předsednické funkce, jak by se snad na první pohled mohlo zdát. Alice Masaryková totiž měla v té době již rozsáhlé zkušenosti ze sociální práce, ona se tak stala  první a jedinou předsedkyní ČSČK mezi světovými válkami a tato organizace se doslova stala jejím životem. Velmi se angažovala v ošetřovatelském školství. Od r. 1920 spravovala ČSČK po několik let také Českou ošetřovatelskou školu. V roce 1919 založila první Vyšší sociální školu v ČSR, v níž se připravovali v jednoročním studiu sociální pracovnice a pracovníci pro práci v terénu. Postupně ji také absolvovala řada diplomovaných sester, které začaly samostatně pracovat v lidovýchově a později kolem r. 1929 v Ošetřovatelské a zdravotní službě v rodinách. 1948 byla nucena odejít do ústraní, po komunistickém převratu odešla do emigrace a od roku 1950 žila v USA. Majetek v Československu jí byl po emigraci zabaven. Alice Masaryková zemřela 29. listopadu 1966 Chicagu ve svých 87 letech. Její urna byla v roce 1994 z iniciativy ČSČK převezena do vlasti a uložena do rodinného hrobu v Lánech.

My na Rychnovsku si připomeneme, že rodina Masarykova měla svoji vilku  ve Dvorku, samostatné části Rybné nad Zdobnicí ve směru na Slatinu nad Zdobnicí. Tato vilka zůstala Masarykovým i v době komunistické.

1919 23. června schválilo  Ministerstvo vnitra ČSR stanovy ČSČK.

1919 5. července přijímali odborný učitel Bohumil Šimerda a prozatímní výbor Červeného kříže v Rychnově nad Kněžnou přihlášky jeho budoucích členů

1919 1. prosince přistoupila Československá republika na žádost ČSČK k ženevské a haagské konvenci a  Mezinárodní výbor Červeného kříže v Ženevě uznal Československý červený kříž.

1920 11. ledna byl ČSČK přijat za člena Ligy společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce.

1920 20. února daroval Červený kříž všeobecné veřejné nemocnici v Rychnově nad Kněžnou ze svých zásob nemocniční potřeby, tak vzácné v této době

1920 do června docházelo na Rychnovsku ke vzniku místních spolků Československého červeného kříže (ČSČK). Ten měl totiž  jako organizace nového státu velkou podporu obyvatelstva a do jeho řad se přirozeně zapojili řadoví členové Vlasteneckého pomocného spolku. ČSČK se pak řadil k velmi úspěšným národním společnostem Evropy a jeho aktivity v sociální oblasti, zdravotní výchově a školení obyvatelstva i přípravě profesionálních zdravotnických pracovníků či práci s dětmi a mladými byly mezinárodně oceňovány.

16. června se konala valná hromada Československého červeného kříže v Rychnově nad Kněžnou na obecním úřadu, který sídlil v nynější budově ZŠ Kolowratská. Nový spolek měl 124 členů přispívajících a 91 podporujících.

1920 ČSČK  bylo předáno všechno jmění i agenda obou zemských  spolků Červeného kříže. Příspěvky byly nadále odváděny výhradně Červenému kříži státu československému, a to ku prospěchu vojínů národní armády.  ČSČK převzal  do své správy státní ošetřovatelskou školu a současně prováděl i výchovu tzv.samaritánů.

1921 26. ledna povolilo Ministerstvo školství a národní osvěty ČSR  svým výnosem  organizovat dorost ČSČK na školách.

1920 - 1939  mezi dvěma světovými válkami nahrazoval ČSČK v mnoha případech nedostatky státní zdravotní správy a doplňoval ji. Zprostředkovával styk rodin se zajatci, pomáhal uprchlíkům a zapojoval se do asanačních a profylaktických akcí proti epidemiím v prvních letech po první světové válce. Budoval zdravotní ústavy a dětské prázdninové osady, zřizoval poradny pro matky a děti, ambulatoria, jesle, útulky rodiček, sirotčince, žákovské domovy, útulky pro starce, apod. Organizoval také dopravní zdravotní službu, posílal nemocné do ústavů, pomáhal při živelních pohromách, rozvíjel zdravotnickou osvětu.

1925 začátkem roku pořádá Československý červený kříž odborný praktický kurs o ošetřování nemocných a první pomoci zcela bezplatně ve veřejné okresní nemocnici v Rychnově nad Kněžnou

1928 24. března místní osvětová komise ČSČK a Masarykova liga pořádaly obsahově cennou a pro mládež poučnou přednášku spisovatele J. Bradáče-Nežáreckého „Tabák, alkohol a člověk“. Účast mládeže byla hojná, převážně z měšťanské školy dívčí,  chlapecké, rodinné a gymnázia. 

1929 - 1933  hospodářská krize posunula do popředí opět charitativní programy. ČSČK organizoval vyvařování polévek, pořádal různé ošacovací akce, zajišťoval otop sociálně slabým rodinám v zimních měsících, rozděloval potraviny mezi obyvatelstvo v nejchudších okresech, poskytoval i finanční sociální podpory. ČSČK pomáhal i do zahraničí, např. v březnu 1922 poskytl 32 vagónů šatstva a potravin pro hladovějící obyvatele ruské Samary.

1936 byl dorost ČSČK  počtem svých členů - 840 000 členů ve 38 000 třídách na 12 000 školách -  na 2. místě v Evropě a na 4. místě ve světě 

1937 8. května na slavnostním přátelském večeru ve spolkové místnosti rychnovského hotelu Havel předány členské legitimace prvním rychnovským dobrovolným sestrám  ČSČK

1938 9. dubna na počest a památku zesnulého prezidenta Osvoboditele TGM vysázel dorost ČSČK rychnovských škol na Štemberkově třídě 40 kulovitých javorů

1939 8. ledna proběhla v Rychnově nad Kněžnou sbírka pod heslem Česká koleda k podpoře vyhnancům vystěhovaným ze Sudet

1940 5.srpna byl ČSČK v období  německé okupace a Protektorátu Čechy a Morava  rozpuštěn, veškerý majetek  ústředí, ale i místních spolků ČSČK, byl zabaven. Odhad materiálních škod byl stanoven na 170 milionů předválečných korun.

1940 v září ustavena a pak velmi aktivně pracovala organizace ČSČK v zahraničí.

1939 - 1945  za 2. světové války bylo mnoho funkcionářů a členů ČSČK zatčeno, vězněno v koncentračních táborech a řada z nich popraveno, a ti, kteří zůstali na svobodě, se aktivně zapojovali do odbojové činnosti, zachraňovali vězně z transportů a pochodů smrti, pomáhali v oblastech postižených bombardováním, při likvidaci epidemie skvrnitého tyfu v Terezíně, při Květnovém povstání v Praze, ale i na dalších místech, apod.

1945 - 1948 ČSČK pokračoval v duchu tradic první republiky, obnovil přípravu ošetřovatelek a samaritánů i dopravní zdravotní službu. Obrovský úkol čekal Pátrací službu ČSČK, která byla zaplavena tisíci žádostmi po nezvěstných. Obnovena byla i tradice mírových slavností Červeného kříže, z nichž vznikl Světový den Červeného kříže.

Značný kus práce odvedl také dorost ČSČK, který připravil akce na školách  "Zdravotní tříletka na školách", "Mládež sobě a republice", "Týden dětské radosti", "Dětem více kalorií", "Dětem více ovoce" či "Kakao a rohlíky pro 20% školní mládeže".

1948 únorový převrat   znamenal významné změny i v činnosti ČSČK. Organizace Červeného kříže u nás ztratila svou samostatnost a nezávislost, v zájmu přežití se musela odklonit od sedmi principů mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce, byla zařazena mezi společenské organizace a začleněna do jednotné Národní fronty. Svou samostatnost ztratil rovněž dorost ČSČK, který byl násilně zařazen do jednotné Pionýrské organizace a ČSM. Ukončena musela být rovněž tradice mírových slavností Červeného kříže.

1949 ČSČK sdružoval 1 400 000 členů ve více než 45 000 třídách na téměř 15 000 školách. Představovalo to tehdy více než 11% obyvatelstva ČSR a řadilo nás to po USA na 2. místo na světě. Vrcholu dosáhl  dorost ČSČK.  Od toho roku odváděl ČSČK přes ztížené podmínky mnoho prospěšné práce pro potřebné. Z jeho činnosti sice vymizely některé tradiční charitativní činnosti, ale byly nahrazeny jinými. Stát sice převzal péči o zdraví lidu, sociální zabezpečení, osvětu, výchovu a kulturu, ale ČSČK jeho činnost v řadě případů úspěšně doplňoval. Přes ztížené podmínky odváděl ČSČK v letech 1949-1989 mnoho prospěšné práce pro potřebné. 

Náročné úkoly začal plnit ČSČK v dobrovolném dárcovství krve (od roku 1960 v bezpříspěvkovém dárcovství krve), v zajišťování dobrovolných zdravotnických a sociálních služeb. ČSČK vytváří stanice první pomoci, zdravotnické hlídky, zdravotnické družiny, hlídky mladých zdravotníků i zájmové zdravotnické kroužky, školí dobrovolné sestry, mladé zdravotníky i lidové hygieniky. Zaměřuje se na školení obyvatelstva v první pomoci, školí zdravotnické družiny CO. Rozvíjí se doplňková ošetřovatelská a pečovatelská služba v rodinách, ČSČK aktivně pomáhá při celostátním očkování proti dětské obrně, pořádá letní dětské tábory pro zdravotně oslabené děti, organizuje Vodní záchrannou službu. Pořádají se studijní střediska pro děti a mládež, zdravotně výchovné hry pro děti na mateřských a základních školách, poskytují se desítky humanitárních pomocí do zahraničí.

1952  30. října byly kodifikovány Zákonem o ČSČK jeho postavení a úkoly.

1960 od toho roku začal plnit ČSČK náročné úkoly v bezpříspěvkovém dárcovství krve, v zajišťování dobrovolných zdravotnických a sociálních služeb. ČSČK vytváří stanice první pomoci, zdravotnické hlídky, zdravotnické družiny, hlídky mladých zdravotníků i zájmové zdravotnické kroužky, školí dobrovolné sestry, mladé zdravotníky i lidové hygieniky. Zaměřuje se na školení obyvatelstva v první pomoci, školí zdravotnické družiny CO. Rozvíjí se doplňková ošetřovatelská a pečovatelská služba v rodinách, ČSČK aktivně pomáhá při celostátním očkování proti dětské obrně, pořádá letní dětské tábory pro zdravotně oslabené děti, organizuje Vodní záchrannou službu. Pořádají se studijní střediska pro děti a mládež, zdravotně výchovné hry pro děti na mateřských a základních školách, poskytují se desítky humanitárních pomocí do zahraničí.

V dokumentech komunistické éry jde o mravenčí aktivity Červeného kříže. Musíme jen odhlédnout od tehdejší všudypřítomné vedoucí úlohy KSČ (vychováváme bojovníky za zdraví člověka, držíme se hesla našeho dělnického presidenta Antonína Zápotockého ČSČK do boje za zvýšení péče o zdraví našeho lidu!), povinného soudruhování (např. typické v zápisech ze schůzí uvedl soudruh doktor, většina obvodních lékařů zapojila většinu zdravotních hlídek do hygienických úkolů svého obvodu, příkladem jsou…, opačným příkladem je – uvedeno plné jméno lékaře a místo, který svým byrokratickým postojem k obětavé práci členů zdravotních hlídek se staví povýšeně a plní nedostatečně i vlastní úkoly lékaře), závazků (Celkovou přehlídkou práce ČSČK bude valný (!) sjezd v Praze 20. – 22. dubna 1951, na počest tohoto sjezdu uzavírají pracovníci ČSČK své mírové závazky a vyjadřují tak aktivně svou přízeň k mírovému táboru), povinné účasti na prvomájových oslavách s hesly typu Pod praporem Lenina a Stalina Gottwaldovou cestou k socialismu!,  ČSČK do boje za zvýšení péče o zdraví našeho lidu!, Lidu zdraví – světu mír!, Ať žije Sovětský svaz – záštita míru!, nejrůznějšího zajišťování (zajistit, aby se zdravotní osvěta stala aktivním činitelem v socialistickém zdravotnictví, vůdčím bodem programové činnosti ČSČK je boj za mír; je třeba se zabývat v jakém prostředí jsou naši pracující; okresní dozorní rada dohlíží na to, aby se hospodařilo s dělnickými  penězi odpovědně), školení  (celkové překročení plánu je způsobeno tím, že  bylo v některých organizacích proškoleno víc občanů, než bylo plánováno), povinných referátů na schůzích ČSČK (citujme doslovně ze zápisu okresní konference ČSČK v Rychnově nad Kněžnou 26. března 1961: Vítězství Latinské Ameriky. Kubánská revoluce. V Jižní Koreji byl lidovými bouřemi smeten LYSIMAN, v Turecku Menderés, v Japonsku KYŠI atd. Socialistické vlasti za zdraví lidu, za mír!   Dokumentem doby je i část zápisu z III. okresní konference ČSČK v Rychnově nad Kněžnou ze 17. května 1953: odeslány telegramy presidentu republiky Antonínu Zápotockému, předsedovi vlády Viliamu Širokému, ministru zdravotnictví Dr.hc Plojharovi; místní skupina ČSČK Kvasiny se zavazuje, že členové odpracují 100 hodin pro JZD Kvasiny, seberou 10 kg suchých šípků a 10 kg pampeliškového  kořene;  MS ČSČK Kostelec nad Orlicí  má potíže s agitací a dárci nechtějí peníze, ale žádají potravinové lístky. Nikdo neměl připomínky k volbám, bylo by dobře tedy příští volby tajné, aby každý se vyjádřil po svém.

Tak tu je dokumentováno zakládání skupin ČSČK v závodech, čestné dárcovství krve, práce v komisích, organizování humanitární pomoci i mezinárodní (např. v červnu 1962 uspořádána peněžní a věcná sbírka na pomoc  Alžíru, kde skončila válka a lidé se vrací z koncentračních i uprchlických  táborů,  mnoho jich je nemocných a raněných, nemají ošacení a ostatní potřeby; v říjnu 1966 všenárodní sbírka na pomoc bojujícímu vietnamského lidu – citujme ze zápisu:  ať jsou příkladem okresní odborové rada, okresní sekretariát KSČ, okresní národní výbor , vyzvete vedoucí a ředitele podniků a úřadů, aby akci dárcovství krve pro Vietnam začali ihned. S pozdravem Lidu zdraví – světu mír),  aktivity dorostu ČSČK (to samozřejmě zabalené do povinného komunistického balastu Musíme chtít po každém mladém člověku, aby byl řádným svazákem, a pak teprve vzít v úvahu práci v ČSČK.

  Jeden z příkladů je článek z Jiskry Rychnovska, kde se mj. píše 

1961 březnová konference úkoly budou nemalé, počet členů se letos zvýší o 760 členů a vznikne tak 14 závodních a 18 místních skupin. Mladí zdravotníci slíbili, že utvoří 350 zdravotních hlídek a 2 zdravotnické družiny. Budou školit 700 žáků a žákyň. Dosud v našem okrese soutěží o titul brigáda socialistické práce 6 kolektivů. Mimo jiné se zavázali dobrovolní zdravotníci, že odpracují při jarním úklidu a v zemědělství více než 8000 brigádnických hodin.

1989  sametová revoluce umožnila politické a společenské změny a návrat k nezávislosti a samostatnosti, ale i k některým charitativním činnostem. ČSČK se navrací k důslednému dodržování sedmi základních principů mezinárodního hnutí Červeného kříže.

1991 se zvláštní složkou Českého červeného kříže stává Mládež ČČK.

1992  v březnu byl Federálním shromážděním schválen zákon č.126/1992 Sb. o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o Československém červeném kříži (na jehož základě byla Červenému kříži vrácena malá část dříve mu patřících objektů a nemovitostí /ČSČK v ČR bylo takto vráceno 12 objektů/).

1993 1. ledna v souvislosti se zánikem československé federace se ČSČK  rozdělil a vznikl Český červený kříž  jako nástupce, pokračovatel a dědic tradic ČSČK. Český červený kříž je humanitární občanské sdružení,  jediná státem uznaná a mezinárodně potvrzená národní společnost Červeného kříže na území České republiky a ve smyslu ženevských úmluv je pomocnou organizací vojenské zdravotní služby.

1993 5. června  se  část ČSČK na území ČR transformovala v Český červený kříž (ČČK)   

1993 26. srpna byl ČČK uznán Mezinárodním výborem Červeného kříže. Mezinárodní hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce  tvoří tři složky: národní společnosti Červeného kříže / půlměsíce, Mezinárodní výbor Červeného kříže,  Mezinárodní federace společnost Červeného kříže a Červeného půlměsíce

1993 25. října byl přijat do Mezinárodní federací Červeného kříže a Červeného půlměsíce. Mezinárodní hnutí ČK a ČP se řídí sedmi principy - humanita, neutralita, nestrannost, nezávislost, dobrovolnost, jednota  a světovost. Postavení a úkoly složek této mezinárodní asociace vyplývají především z Ženevských úmluv, Statutu Mezinárodního hnutí Červeného kříže (schváleného i vládami zemí - smluvních stran Ženevských úmluv) a rezolucí Mezinárodních konferencí ČK & ČP.

Český červený kříž, který má v současné době 91 040 členů,  sdružených v 2350 místních skupinách, nadále plní úkoly v bezpříspěvkovém dárcovství krve, ve výuce a poskytování první pomoci, v sociální oblasti, pořádá ozdravné rekondiční pobyty pro zdravotně postižené děti. Zřizuje střediska sociálních služeb, geriatrická centra, stravovny pro důchodce a bezdomovce, ošacovací střediska, sociální domy s bezbariérovými byty pro staré a invalidní občany, stacionáře pro zdravotně oslabené děti, byty pro osamělé matky. Organizuje domácí ošetřovatelskou péči, v některých regionech provozuje opět zdravotní dopravní službu. Je zřizovatelem řady nestátních zdravotnických zařízení. K plnění úkolů v mimořádných situací vytváří síť Humanitárních jednotek ČČK. Dále provozuje Pátrací službu ČČK, poskytuje humanitární pomoci do zahraničí. Zabývá se také šířením znalostí mezinárodního humanitárního práva a humanitárních principů.

Velmi dobře obstál Český červený kříž při katastrofálních povodních na Moravě 1997 a na Rychnovsku v červenci 1998. Celkový rozsah jeho pomoci přesáhl 600 milionů korun. Poskytl materiální pomoc cca 9 000 tun materiálu, přímou finanční pomoc pro 15 200 rodin, finanční pomoc k obnově bydlení 923 rodinám. ČČK vybudoval 7 domů s pečovatelskou službou v postižených oblastech. I při rozsáhlých povodních r.2002 poskytoval ČČK humanitární pomoc a v rámci projektů obnovy vystavěl či opravil přes osmdesát objektů v rozsahu přes 330 milionů Kč (režijní náklady činily jen 1,7%).

Mládež ČČK pomáhá při výuce první pomoci dětí a mládeže, realizuje projekty k prevenci šíření HIV/AIDS, průvodcovskou službu Help trans, organizuje zájmovou činnost dětí.

Český červený kříž může být oprávněně hrdý na tyto tradice.  zavazují nás především k tomu, abychom v současných podmínkách, stále se měnících tak, jak se mění život sám, dokázali rozvíjet jeho činnost.

Z osobností, spojených činností Československého červeného kříže na Rychnovsku, připomeňme zvlášť primáře MUDr. Jaroslava Kudra, CSc. (1913  – 1985 Rychnov nad Kněžnou)

Tento rodák ze Studence u Staré Paky, tehdy okres Jilemnice (ze stejné vesnice – místní části Zálesní Lhota - pocházel i Jiří Šlitr, který se do Rychnova nad  Kněžnou dostal s rodiči po mnichovském záboru 1938), neměl v rodině nikoho, v jehož stopách by šel a ani nikdo nikdy nestudoval (jeho tatínek domácí tkadlec). Maturoval v původní budově gymnázia v Jilemnici 1932 – do stejné budovy chodil Jiří Šlitr), cílevědomě se silou vlastní vůle pak vystudoval medicínu na Karlově univerzitě v roce 1938, nastoupil na čtvrt roku do nemocnice ve Vysokém nad Jizerou, v dubnu 1939 přešel na šest let do  nově otevřené Masarykovy nemocnice v Jilemnici jako jediný sekundář s primářem Petrlákem (tehdy jen oni dva měli na starosti chirurgii, gynekologii, internu a infekční oddělení), po válce mu nabízeli primariát – všichni ho znali, ale on říkal, že se chce naučit pořádně chirurgii, a tak  v říjnu 1945 nastoupil v Hradci Králové na nově otevřenou fakultu do činorodého prostředí vedeného Janem Bedrnou, pozdějším akademikem, a zde působil do roku 1951. Když byla koncem léta toho roku transformována královéhradecká pobočka lékařské fakulty Univerzity Karlovy na Vojenskou lékařskou akademii, nechtěl splnit podmínku, aby šel do uniformy (vyjádřeno slovy jeho manželky), a proto přešel do rychnovské nemocnice jako primář chirurgie. Přitom  od  června 1953 do  prosince 1958 – a jak zdůraznila jeho neustále aktivní a bystrá nyní 91letá manželka,  nikdy nebyl partajník - vykonával funkci krajského chirurga Východočeského kraje.

Odbornou specializaci chirurgie získal 25. dubna 1949, pro  urologii 19. prosince 1951 a hodnost kandidáta věd 1. března 1960. Odborný a vědecký profil pana primáře dokresluje jeho publikační činnost - uveřejnil na padesát originálních prací v domácích i zahraničních periodikách. V Rychnově nad Kněžnou si počínal velmi agilně, zavedl nové chirurgické a urologické operační způsoby a celkově povznesl odbornou úroveň pracoviště. Práce pod jeho vedením byla náročná, byl přísný k sobě i ke spolupracovníkùm, ale přitom zachovával smysl pro humor a společenský takt (tak např. zemědělcům rezervoval mimosezonní termíny hospitalizace kýl,  mužům na únavu doporučoval čaj z kopřiv  - a jak se smíchem to připomíná jeho žena - druhý den  nebyla kopřiva kolem).

Ve výchovné činnosti se nesmazatelně zapsal nejen na Rychnovsku v Československém červeném kříži jako dlouholetý předseda okresního spolku ČSČK – mj. byl nositelem medaile II. stupně za zásluhy o ČSČK a uplatňování ideí humanity a míru (udělilo předsednictvo ÚV ČSČK) a odznaku 1. stupně ÚV ČSČK za obětavou a záslužnou práci. Jako první chodil darovat krev –  oceněn byl i diplomem „za vysoké uvědomění, které projevil bezplatným dárcovstvím krve“, měl neskutečné množství  přednášek v širokém okolí, uměl jednat s pacienty).  

Rodinný život primáře Kudra plynul harmonicky, spolu s manželkou Jarmilou (*1918) vychoval dcery  Jarmilu (1942), Jitku (1946) a syna Jaroslava (1947), který se později stal jeho nástupcem na rychnovském primariátu chirurgie. Do důchodu odešel začátkem roku 1976 a na malý úvazek pracoval v týnišťské chirurgické ambulanci ještě do léta roku 1980. Vleklá oční choroba mu při cukrovce zlomila jeho pracovní nadšení, nesmírně mu ztrpčovala poslední roky života a zemřel 12. ledna 1985 v Rychnově nad Kněžnou.

Budeme-li volně uvádět hodnocení z pera prof. MUDr. Hviezdoslava Štefana, CSc., pak tedy primář Jaroslav Kudr je vzpomínán jako odchovanec královéhradecké chirurgické školy, spolupracovník kliniky a pokrokový přispěvatel k rozvoji české chirurgie. Základy praktické chirurgie si od něho odnesl docent MUDr. Jan Bedrna, CSc., potomní 6. přednosta královéhradecké chirurgické kliniky v letech 1990 - 2000. Primář Kudr se rád pyšnil také tím, že jeho bývalý sekundář MUDr. Jaroslav Štark se po emigraci v roce 1968 vypracoval až na vysoký post konzultanta dětské kardiochirurgie ve světově proslulé londýnské nemocnici Great Ormond Street a stal se mezinárodně uznávaným odborníkem. A naopak všichni uvedení vděčně vzpomínají nebo vzpomínali na učednická léta u primáře Kudra.

---

 

Tečka na konec. Až neskutečně tupě působí jedna z komunistických zhůvěřilostí, ale raději citujme článek  Lékaři v bílém plášti, otištěný v novinách Pochodeň 15. listopadu 1960: Již tomu bude měsíc, co zaměstnanci OÚNZ v Rychnově nad Kněžnou začali dojíždět do patronátních družstev v Třebešově a v Libli na sklizeň brambor a cukrovky. Zvlášť vzorně si vedl jedenáctičlenný kolektiv z chirurgického oddělení. V nepíznivém porasi zůstalo za soudruh prázdné řepniště na třech hektarech. Kolektiv vedl primář Dr. Jaroslav Kudr, který je nejen dobrým chirurgem, ale organizátorem a budovatelem.